Zelí, brukev zelná (latinsky brassica oleracea) léčí žaludeční vředy, problémy jater a žlučníku, zlepšuje látkovou výměnu. Zelí je běžně pěstovaná zelenina, většinou jednoletá, případně dvouletá. Má poměrně tenký, nerozvětvený kořen, krátkou lodyhu. Ploché, kruhovité listy jsou uspořádané v jednotlivých vrstvách tak, že vytvářejí hutnou hlávku.
Účinky rostliny:
Účinky rostliny:
- nemoci a poruchy trávicího traktu
- nemoci a poruchy močového traktu
- zlepšuje trávení
- hypovitaminóza
- zlepšuje metabolismus (látkovou výměnu)
- detoxikace, čistí krev
- posiluje játra
- posiluje žlučník
- žaludeční vředy
- dvanáctníkové vředy
- prevence zelí
- zánět prsu při kojení (mastitida)
- bolesti hlavy
- popáleniny
- revma, revmatismus, revmatoidní artritida
- kožní vředy
- ekzémy
- rány, poranění kůže
- vyrážky
- kocovina, účinky předávkování alkoholem
Krom červeného a bílého zelí je mnoho dalších pěstovaných kultivarů brukve, z nichž pozoruhodné léčivé účinky má zejména brokolice a kapusta.
Používané části:
Používají se listy.
Léčivé vlastnosti zelí (brukve zelné):
Zelí je někdy nazýváno lékem chudých a má široké spektrum působení. Podporuje činnost trávicího a močového ústrojí, zlepšuje zažívání a látkovou výměnu (metaoblismus). Díky vysokému obsahu vitaminů je lékem při hypovitaminóze, urychluje rekonvalescenci, celkově posiluje organismus. Zlepšuje krevní oběh, činnost jater i žlučníku. Detoxikuje organismus.
Šťáva ze zelí je spolehlivým lékem žaludečních a dvanácterníkových vředů. Kysané zelí pomáhá při zácpě. Kapusta má podobné účinky jako zelí. Brokolice obsahuje kancerostatické látky, které se uplatní především v prevenci rakoviny. Zevně se list zelí přikládá na čelo při bolestech hlavy. Pomletý list smíchaný s bílkem hojí popáleniny. Čerstvé naklepané listy se přikládají na artritické klouby (revmatoidní artritida), kožní vředy, ekzémy, rány, vyrážky a podobně.
Způsob použití:
Zelí je možné konzumovat syrové, kysané, vařené či jinak upravené. Lze připravit i odvar. V půl litru vody povařit asi 80 gramů listů, přecezená tekutinu se popíjí po doušcích během dne. Na žaludeční a dvanácterníkové vředy a na avitaminózu se užívá zásadně vylisovaná šťáva, pije se v množství 0,5-0,8 litru denně před jídlem. Doba léčby je asi 3-4 týdny. Z odvaru ze zelí je též možné dělat sirup, který se užívá při bronchitidě a kašli.
Kontraindikace:
Brukev zelná je především zelenina, a jako taková nemá žádné kontraindikace ani vedlejší účinky, snad krom plynatosti (vařená), což se dá odstranit přidáním vhodných bylinek.
Použití v kosmetice:
Čerstvá vylisovaná šťáva s několika kapkami citronové šťávy může posloužit jako pleťová voda. Do ní narnočené tampony se přikládají na pleť postiženou akné nebo podobnými neduhy.
Použití v kuchyni:
Pokrmy z brukve zelné jsou tak všeobecně známé a rozšířené, že rozepisování se na toto téma by bylo nošením dříví do lesa.
Rozšíření a výskyt:
Brukev zelná je výhradně pěstovaná zelenina, nyní rozšířená po celém světě.
Látky obsažené v zelí:
Minerály, vitaminy A, B, C, K, P, U (ulkusfaktor proti vředům), karotenoidy, glycidy, aminokyseliny, tuky, stopové prvky a další.
Zajímavosti:
Brukev zelná se pěstovala již v antickém světě a staří Římané ji při pitkách konzumovali syrovou, aby eliminovali účinek alkoholu.
Poznámky:
Různé varianty brukve zelné jsou: zelí, kapusta růžičková a kadeřavá, květák, brokolice, kedlubna a další kříženci.